banner

Video k mým 80. narozeninám

Osmdesáté narozeniny jsem oslavil ve vile Lanna v kruhu přítel. Podívejte se na zdravici, kterou mi u této příležitosti společně vytvořili.
bm80 

Geologické dědictví kladského pomezí

Klima

Klima neboli podnebí je definováno jako průměrný stav atmosféry v daném místě; projevuje se charakteristickým počasím v období mnoha let. Nejdůležitější charakteristikou klimatu je teplota...

 

 

Reportáž z mezinárodního semináře

Geologické dědictví Kladského pomezí

Surovinová politika ČR

Připomínky Bedřicha Moldana, 11.8. 2012

Obecně: V dokumentu zásadně chybí analýza návazností, souladu či nesouladu se stávajícími relevantními dokumenty ČR, jako je surovinová politika z. r. 1999, energetická politika, politika životního prostředí či strategický rámec udržitelného rozvoje. Rovněž velmi malá pozornost je věnována vazbám v rámci   EU a (s výjimkou Raw Materials Initiative) též důležitým dokumentům.

 

Zcela nedostatečná pozornost je obecně věnována otázkám ochrany přírody a životního prostředí, zejména pak problematice změny klimatu, která je do velké míry určující pro využívání zdrojů fosilních paliv a zvláště uhlí. Tento aspekt není v materiálu prakticky vůbec zmíněn. Zásadně podceněna je rovněž úloha veřejnosti, nejčastěji právě v souvislosti s ochranou environmentálních zájmů. Tyto aspekty jsou v mnoha případech zcela rozhodující a rozhodně nikoliv jen okrajové. O nepochopení těchto souvislostí svědčí jak celý text, tak i některé specifické pasáže, jako například velmi stručná a zcela nedostatečná kapitola 1.6. Ekologické aspekty surovinové politiky.

Tyto obecné nedostatky se projevují zejména v několika konkrétních případech. Především jde o otázky těžby uhlí, a to jak hnědého, kde zásadně nelze souhlasit se snahou o prolomení územních limitů těžby v Severočeské oblasti či s úkolem dalšího průzkumu ložiska v Beskydech. (Zde se plně ztotožňuji se stanoviskem beskydských obcí.)

Další vysoce kontroverzní otázkou je těžba uranu. Uváděné argumenty o celosvětové renesanci jaderné energie nejsou pravdivé. Žádné současné analýzy tento trend nepotvrzují, například  poslední materiály OECD (jmenovitě Environmental Outlook 2050), který v střednědobé a delší perspektivě naopak počítá s celosvětovým útlumem.

Bez důkladné - a nezávislé! – analýzy všech aktuálních i potenciálních dopadů těžby, úpravy, vlivů odkališť a dalších aspektů, kterou je nutno podrobit veřejné diskusi, rozhodně nelze souhlasit s uložením úkolů č. 7, 8, a zejména 9. Těžba uranu je v této zemi záležitostí mimořádně citlivou, v minulosti a vlastně dosud více méně utajovanou, a potřeba veřejné debaty je velmi naléhavá. Co kdo například ví o podniku DIAMO, na rozdíl od jiných státních podniků, které se v mediích často diskutují? Tyto otázky byly v minulosti vyňaty z působnosti československých orgánů a dlouho byly řešeny pod dohledem sovětské strany,  trvale byly mimo kompetence institucí  celkově zodpovědných za otázky geologie, a tato situace trvá dodnes.  Veřejnost prakticky vůbec není informována o problematice radioaktivní kontaminace spojené s minulou těžbou uranu. Je stále závažná nebo nikoliv? Hrozí některým lokalitám nebezpečí? Jak se věci řeší?  Jakou úlohu hraje DIAMO a jak je financováno? Prakticky žádné informace nejsou k disposici. Tyto věci by bylo nutno rozhodně vyjasnit dříve, než bude přijato jakékoliv rozhodnutí o průzkumu natož těžbě potenciálních uranových ložisek.   

Rovněž otázky kolem potenciální těžby zlata neberou dostatečně do úvahy známé environmentální aspekty. Otázky potenciální těžby byly již před časem jasně uzavřeny s negativním výsledkem z environmentálních důvodů, které samozřejmě nadále trvají, a znovu je otevřít by rozhodně potřebovalo mnohem víc než jen údaje o ceně zlata. Platí to zejména o ložisku Mokrsko v blízkosti Slapské nádrže, a rovněž o Kašperských Horách v centru Šumavy, kde probíhaly rozsáhlé veřejné diskuse s jasným negativním vyústěním, cena suroviny byla přitom otázkou druhotnou a tato situace se pravděpodobně příliš nezměnila, veřejnost je dnes k environmentálním otázkám spíše více citlivá. (Poznámka: V materiálu se navíc stále počítá s nebezpečným kyanidovým loužením s absurdním argumentem, že v těžebním průmyslu se kyanidu vlastně využívá poměrně málo ve srovnání s ostatním průmyslem, což je ovšem zcela nesrovnatelné).

Celkový dojem  ze současného textu Surovinové politiky je ten, že jde o materiál šitý na míru průzkumných a těžebních organizací, zaštiťujícími se rostoucími cenami komodit. To je sice reálný trend, ale existují i jiné trendy, jako zmíněný zájem na ochraně prostředí a jmenovitě klimatu, která zdaleka nejsou relevantně zhodnoceny.

Součástí materiálu je i část o druhotných surovinách. Na rozdíl od vlastní surovinové politiky je možno tento text přijmout jako východisko rozumné diskuse. Zde mám jen několik menších připomínek: Měla by být věnována pozornost dovozu některých typů odpadů, které nemají jasné definiční odlišení od druhotných surovin. Díky celé řadě afér je tato otázka politicky citlivá, avšak v materiálu se neřeší. Malá pozornost je rovněž věnována dalšímu rozvoji separace odpadů a sběrných dvorů, která je ve srovnání s vyspělým zahraničím u nás málo propracovaná a již mnoho let nedochází k zásadnějšímu zlepšení. Biologický odpad a jeho využití např. kompostováním nebo v bioplynových stanicích je zmíněn nedostatečně.

Závěr: S výjimkou politiky druhotných surovin je třeba vrátit surovinovou politiku k zásadnímu přepracování s cílem zapracovat vazby na dokumenty ČR a EU. Podstatně větší důraz je nutno dát na ekologické aspekty a zapojení veřejnosti.