banner

Video k mým 80. narozeninám

Osmdesáté narozeniny jsem oslavil ve vile Lanna v kruhu přítel. Podívejte se na zdravici, kterou mi u této příležitosti společně vytvořili.
bm80 

Geologické dědictví kladského pomezí

Klima

Klima neboli podnebí je definováno jako průměrný stav atmosféry v daném místě; projevuje se charakteristickým počasím v období mnoha let. Nejdůležitější charakteristikou klimatu je teplota...

 

 

Reportáž z mezinárodního semináře

Geologické dědictví Kladského pomezí

Sádelný hrnec

Je samozřejmě pravda, že naše ochrana přírody není ideální. (Ostatně v lidském světě ideální není nic.) Potýká se nejméně se třemi většími problémy. Především mnohdy není úplně jasné, co se vlastně má chránit a proč, k tomu se ještě podrobněji dostaneme. Za druhé je příliš rigidní, spoléhá mnohdy necitlivě nebo dokonce věcně špatně na doslovné znění norem původně myšlených obecně, jako rámcový návod, podléhající nutné korektuře místních podmínek. Za třetí, a to je nejdůležitější, spoléhá na svou autoritu danou znalostí věci a zajištěnou vlastnictvím úředních razítek a zákonnými normami v čele se slavnou stočtrnáctkou. Obojí ovšem není nezpochybnitelné, a pokud tato autorita není opřena o dostatečně širokou veřejnou podporou, dříve či později se vytratí. Ochránci přírody považující samy sebe za jediné spravedlivé, za strážce svatého grálu povolané jej chránit proti všem a za každou cenu, mohou napáchat mnoho škody. Jiří Sádlo (v rozhovoru Hospodářských novin z 20.1.2012) není sám, kdo je nelichotivě přirovnává k policajtům na konci komunistických let.

Klíčovou otázkou však zůstává co chránit a proč. Na tuto otázku se pokusme odpovědět majíce na mysli poslední zmíněný nedostatek naší současné ochrany přírody. Odpověď musí tedy být nejen jasná, věcně správná, odborně podložená, ale i společensky přijatelná. To samozřejmě neznamená přitakání populizmu, ale uznání skutečnosti, že podoba ochrany přírody je výsledkem společenského uznání její hodnoty a snahy o zachování této hodnoty. Je veřejným statkem, o který je nutno pečovat, a tato péče je po mnoha stránkách včetně finanční docela náročná. Je věcí společenského rozhodnutí, jak má vypadat a za jakou cenu nejen v korunách se má vykonávat. Dobrá odpověď na naši úvodní otázku je součástí snahy o dosažení potřebného společenského konsensu.

Už citovaná stočtrnáctka se jmenuje Zákon o ochraně přírody a krajiny. Všimněme si nejdříve právě krajiny. S jistou hrdostí jsme konstatovali, že tímto pojetím jsme předběhli evropskou legislativu, která přišla s úmluvou o krajině (navíc dosti bezzubou) s mnohaletým zpožděním. Cílem ochrany krajiny je zachování jejího krajinného rázu, což je zřejmá tautologie.  V zákoně samém je sice snaha o jeho definování, mnoho papíru bylo na toto téma popsáno a mnoho diskusí proběhlo, ale jasná a dostatečně obecná definice stále chybí a snad ani možná není. Soudím však, že navzdory tomu můžeme se stručnou charakteristikou uvedenou v zákoně vystačit a pokusit se pochopit a objasnit podstatu věci.