banner

Video k mým 80. narozeninám

Osmdesáté narozeniny jsem oslavil ve vile Lanna v kruhu přítel. Podívejte se na zdravici, kterou mi u této příležitosti společně vytvořili.
bm80 

Geologické dědictví kladského pomezí

Klima

Klima neboli podnebí je definováno jako průměrný stav atmosféry v daném místě; projevuje se charakteristickým počasím v období mnoha let. Nejdůležitější charakteristikou klimatu je teplota...

 

 

Reportáž z mezinárodního semináře

Geologické dědictví Kladského pomezí

Teologická fakulta České Budějovice

Někteří se domnívají, že duch křesťanství je základní příčinou ekologické krize. Tento názor formuloval historik Lynn White ve svém článku z roku 1967 „Historické kořeny naší ekologické krize“. Tvrdil, že židovsko-křesťanská tradice je v podstatě vykořisťovatelská vzhledem ke světu přírody, protože bible zdůrazňuje nadvládu člověka nad přírodou a zakládá tak převládající antropocentrismus, to znamená zdůraznění centrálního postavení člověka. Křesťanství činí rozdíl mezi člověkem a ostatním stvořením, které nemá nesmrtelnou duši, a je proto vzhledem k člověku podřadné. Základ je položen v první knize Mojžíšově, Genesis: „Ploďte a množte se a naplňte zemi. Podmaňte ji a panujte […] nade vším živým, co se na zemi hýbá“ (Gn 1,28).
Toto pojetí však znamená nepochopení křesťanského poselství o stvoření, spasení a zdokonalení světa, a pověření člověka vládou nad zemí a jejím podmaněním. „Podmanit“ ovšem nedává právo ničit, nýbrž povinnost o stvoření pečovat: „Hospodin Bůh postavil člověka do zahrady Edenu, aby ji obdělával a střežil“ (Gn 2,15). Země byla člověku svěřena, aby byl dobrým hospodářem, „pastýřem stvoření“, jak říká Jan Heller (1994). „Vlastnictví“ planety Země člověkem v epoše antropocénu znamená, že příroda je integrována do světa lidského. „Vládě“ a „podmanění“ je třeba rozumět tak, že člověk je ustanoven správcem, který má učinit Zemi „podřízenou“ a „poddajnou“, a tím také obyvatelnou a plodnou. Je tím učiněn za celou Zemi odpovědným, odpovědným za všechno živé i neživé. Země se stane domovem člověka, zůstává však i „domovem“ veškerého ostatního stvoření, přírody. Bůh učinil člověka odpovědným za všechno stvořené. Člověk není absolutním a nikomu a ničemu nepodléhajícím vládcem, právě naopak. Ze svých činů se zodpovídá Bohu. Je „korunou“ stvoření, což přináší zvláštní práva, ale i povinnosti. Je však zároveň součástí stvoření, součástí přírody a biosféry. Příroda byla stvořena nezávisle na člověku, je božím dílem stejně jako člověk, má tedy svou samostatnou, od člověka neodvozenou hodnotu.
Takové pojetí jasně formuloval Jan Pavel II ve své encyklice Centesimus annus, 1991): „Člověk míní, že může svévolně disponovat Zemí a bezvýhradně ji podřizovat své vůli, jako by neměla svou vlastní podobu a své určení propůjčené jí dříve Bohem, které člověk může rozvíjet, avšak nesmí zradit“. Benedikt XVI pokračuje: „Církev má odpovědnost za stvoření a musí tuto odpovědnost projevovat také na veřejnosti.“ (encyklika Caritas in veritate, 2009.) Tuto výzvu naplnil vrchovatou měrou papež František v encyklice Laudato Si´ (2015).

Více o konferenci ZDE.