banner

Video k mým 80. narozeninám

Osmdesáté narozeniny jsem oslavil ve vile Lanna v kruhu přítel. Podívejte se na zdravici, kterou mi u této příležitosti společně vytvořili.
bm80 

Geologické dědictví kladského pomezí

Klima

Klima neboli podnebí je definováno jako průměrný stav atmosféry v daném místě; projevuje se charakteristickým počasím v období mnoha let. Nejdůležitější charakteristikou klimatu je teplota...

 

 

Reportáž z mezinárodního semináře

Geologické dědictví Kladského pomezí

Velká ambice pařížské konference

logo Hospodářské noviny

Při zahájení konference vystoupili čelní světoví představitelé, americký prezident Barack Obama například zdůraznil: "Jsme první generací, která pociťuje důsledky globální změny klimatu, a poslední, která s tím může něco opravdu udělat."

Po prezidentech přicházejí ministři a vyjednávači a doufejme, že vzletná slova svých nejvyšších vezmou jako direktivu pro svou práci na závěrečném dokumentu. Mají připraveno okolo 50 stran náročného textu plného alternativních formulací, často protichůdných, a přesto je nutno dojít ke shodě.

Pařížské konferenci předcházela přípravná fáze, jejímž výsledkem byly zejména závazky 180 zemí snižovat emise skleníkových plynů, jež jsou hlavní příčinou probíhající klimatické změny.

Již dříve se dospělo ke globálnímu konsenzu, že emise se musí udržet v takové výši, aby nenastalo oteplení větší než dva stupně Celsia ve srovnání s obdobím okolo roku 1900. Mnozí však soudí, že tento cíl je příliš benevolentní, a žádají, aby se nepřekročilo oteplení o 1,5 stupně. Zdánlivě takové oteplení nemůže mnoho znamenat, ale jak ukazuje současný stav, kdy vzrostla teplota zhruba o 0,9 stupně a již se mnoho důsledků projevuje, je tento cíl zásadní.

Oteplení není a nebude celosvětově rovnoměrné. To například ukazuje anomálně se ohřívající Arktida s rychle mizícím ledem a postupně tající "věčně zmrzlou půdou". K tomu přicházejí další známé a většinou mnohem vážnější důsledky: stále rychlejší zvyšování hladiny oceánu, častější výskyt a větší intenzita mimořádných událostí krátkodobých (velké lijáky, povodně, silné bouře) i delších (období horka a sucha). Změna klimatu je také vážnou hrozbou pro vodní zdroje a produkci potravin v rozsáhlých oblastech, hrozí rozšiřování neobvyklých patogenů, zvýšené riziko lesních požárů a mnohé další nebezpečné jevy.

Podstatná je plná účast rozvojových států

Zmíněné závazky jednotlivých zemí jsou formulovány velmi různě, ačkoliv všechny slibují snížení emisí skleníkových plynů, zejména oxidu uhličitého. Některé obsahují jasný cíl, například Evropská unie se zavázala snížit emise do r. 2030 o 40 % ve srovnání s r. 1990. Jiné oznamují snížení energetické náročnosti svého hospodářství či efektivnější využití stávajících zdrojů.

Čína nabízí, že její emise dosáhnou maxima nejpozději do r. 2030. Je tedy obtížné spočítat, jaké oteplení předložené plány znamenají, odhaduje se, že mezi 2,5 stupně a 3,5 stupně Celsia. Je to tedy v každém případě málo, a od pařížské konference samotné nelze očekávat nějaké výrazné zvýšení již oznámených závazků.

Přesto je povzbudivé, že se všeobecně přijímá představa bezuhlíkové ekonomiky, která se obejde bez fosilních paliv. Toho by mělo být dosaženo v průběhu druhé poloviny tohoto století.

Nová energetika bude založena na obnovitelných zdrojích, doplněných inovativními způsoby uchovávání energie, distribučními systémy a zejména efektivním využíváním energie. S tím souvisí i rostoucí angažovanost podnikatelského sektoru. Již při zahájení konference například Bill Gates spolu s dalšími největšími miliardáři ohlásili bohaté dotace pro svou "průlomovou energetickou koalici".

Podstatné je, že na rozdíl od vyjednávání o Kjótském protokolu téměř před 20 lety se celého procesu plně účastní a uzavírají své závazky také rozvojové státy. Zdůrazňují ovšem známý princip "společné, avšak diferencované odpovědnosti" a náročnost jejich závazků je výrazně nižší než států vyspělých. Ty přijímají svůj díl historické odpovědnosti za stávající problémy. Jistě se totiž nemohou počítat jen současné emise, v nichž vede Čína a mezi 10 největšími emitenty jsou také Indie, Brazílie, Indonésie, Mexiko a Írán.

Jde však také o kumulativní hodnoty, protože i historické emise stále v ovzduší působí a zde USA a další vyspělé státy na tom mají lví podíl. Rýsuje se základní rámec potřebného finančního mechanismu, který by pomohl zejména nejchudším zemím, jež navíc budou změnou klimatu postiženy nejvíc. Potřebná shoda se doufejme najde i v mnoha dalších dosud otevřených otázkách.

Snad Paříž přinese smysluplnou dohodu, jež povede k nastolení jasného a závazného klimatického režimu od roku 2020.

Odkaz na článek v HN zde.