banner

Video k mým 80. narozeninám

Osmdesáté narozeniny jsem oslavil ve vile Lanna v kruhu přítel. Podívejte se na zdravici, kterou mi u této příležitosti společně vytvořili.
bm80 

Geologické dědictví kladského pomezí

Klima

Klima neboli podnebí je definováno jako průměrný stav atmosféry v daném místě; projevuje se charakteristickým počasím v období mnoha let. Nejdůležitější charakteristikou klimatu je teplota...

 

 

Reportáž z mezinárodního semináře

Geologické dědictví Kladského pomezí

Rozum ustoupil ekonomickým zájmům

Lidové noviny

Lidové noviny
Rozum ustoupil ekonomickým zájmům. Prolomením limitů vláda ignoruje globální trendy

Česká vláda jednomyslně schválila prolomení těžebních limitů na dole Bílina. Jak je známo, tyto limity vyhlásila vláda České republiky v roce 1991, vydržely tedy 24 let.

Pokusme se srovnat obě rozhodnutí. Pro tehdejší atmosféru byl charakteristický pozitivní zájem a přístup k životnímu prostředí. Všichni si velmi dobře pamatovali, že na konci 80. let patřilo Československo mezi vůbec nejvíce znečištěné země v Evropě, ne-li na světě. Znečištění tvrdě doléhalo na lidské zdraví, zejména v nejvíce postižených oblastech, mezi něž patřila i severočeská hnědouhelná pánev se svými obřími povrchovými doly. Lidé si silně přáli, aby se poměry zlepšily, a veřejnost výrazně podporovala všechna opatření pro zlepšení životního prostředí, ať už šlo o zákonné předlohy, zřizování různých institucí, nebo o finanční prostředky. To všechno bylo navíc v souladu s mezinárodními trendy a zejména s ekologickými snahami v Evropě, do které jsme se rozhodně chtěli co nejdříve vrátit i po této stránce. Začátek 90. let byl dobou odvážných rozhodnutí, která byla naplněna a v oblasti životního prostředí dodnes fungují. Měli jsme velká očekávání, zvláště co do rychlosti konvergence našeho vývoje s vyspělou Evropou.

Dnes vidíme, že vývoj u nás se zejména v posledních letech ubírá jiným směrem. Převažují krátkodobé ekonomické zájmy, mnohdy reprezentované úzkými, ale mocnými zájmovými skupinami, jejichž cíle se zdaleka nekryjí s celospolečenským usilováním. Vidíme deficit širší a zejména dlouhodobější perspektivy. Nadšení pro Evropu vystřídala nedůvěra k Evropské unii. Zájem o životní prostředí velmi výrazně ochladl, konvergence s vyspělým západním světem nastává jen velmi omezeně a nůžky se naopak mnohdy spíše rozevírají.

Výsledek společenské atmosféry

Takže můžeme říci, že výsledek rozhodnutí vlády o prolomení limitů je poměrně logickým výsledkem celkové atmosféry, která je ve společnosti silně rozšířena. Nemyslím si, že tyto přístupy převažují, nicméně jsou prezentovány tak hlasitě a podporovány tak silnými – byť dílčími a krátkodobými – ekonomickými zájmy, v tomto případě především uhlobaronů, že dokáží převážit nad argumenty rozumnými a důkladně podloženými.

Pokud si všimneme zdůvodnění pro prolomení limitů, opírá se především o dva postuláty. Především se tvrdí, že horníci přijdou o práci. Podíváme-li se však na vyjádření samotných představitelů těžařských institucí, zjistíme, že opak je pravdou, v nejbližší době budou spíše zapotřebí noví pracovníci a žádná větší nezaměstnanost rozhodně nehrozí. Druhým argumentem je potřeba uhlí pro teplárny, eventuálně pro energetiku; zde ovšem snad všechny dostupné studie jasně dokazují, že uhlí určitě potřebovat nebudeme. Ze statistických údajů navíc vidíme, jak dramaticky klesá těžba i spotřeba uhlí, a to nejen u nás. Je to zřetelný globální trend, ke kterému se vedle vyspělých států Evropy a Ameriky brzy nepochybně připojí i Čína a další nové ekonomiky. Proto je velmi pravděpodobné, že ačkoliv byly limity prolomeny, uhlí za nimi se stejně nikdy těžit nebude. Proč se tedy o takovou věc vůbec starat? Rozhodnutí o prolomení limitů, které jednoznačně považuji za špatné, i když vlastně zbytečné, mně vadí z několika důvodů. Především není dobré, když vláda oslyšela četné a velmi fundované hlasy řady institucí, občanské společnosti, odborníků i mnoha lidí, kteří argumentovali obavami z poškození krajiny a životního prostředí i již zmíněné velmi diskutabilní potřeby či spíše nepotřeby uhlí. Rozhodně nejde jen o to, že by nemusela být zbourána žádná obec. Jde o pokračování celkové devastace již tak těžce zkoušené krajiny a celého prostředí.

Bez dlouhodobější perspektivy

Zvláště mi ale vadí, že se vůbec neobjevila žádná reflexe širší, globální a dlouhodobější perspektivy. Náhrada energetiky a celé ekonomiky založené na fosilních palivech novými zdroji a celým novým ekonomickým systémem je celosvětově v plném proudu, jak dokázaly přístupy vyjádřené jednoznačnými projevy vedoucích představitelů všech významných zemí shromážděných na nedávném summitu OSN v New Yorku. Dnes již panuje prakticky plná shoda na tom, že v nejbližších desetiletích se svět bude muset v důsledku rychle postupující globální změny klimatu plně obejít bez fosilních paliv a že je rozhodně možné toho dosáhnout kombinací moderních technologií včetně jejich podpory a rostoucí politické vůle celé společnosti (včetně české, jak ukazují poslední průzkumy!).

Nahrazení uhlí jako nejvíce znečišťujícího paliva je dílčímcílem číslo jedna. Používání uhlí jako paliva zcela jistě skončí, i když to nebude zítra ani pozítří, ale téměř jistě v průběhu příštích několika málo desetiletí. Proč si těchto globálních megatrendů naše vláda nevšímá? Proč místo podpory kontroverzní těžby uhlí masívně nepodporuje nové přístupy, nové technologie a progresivní trendy 21. století?

Je velmi pravděpodobné, že ačkoliv byly limity prolomeny, uhlí za nimi se stejně nikdy těžit nebude