banner

Video k mým 80. narozeninám

Osmdesáté narozeniny jsem oslavil ve vile Lanna v kruhu přítel. Podívejte se na zdravici, kterou mi u této příležitosti společně vytvořili.
bm80 

Geologické dědictví kladského pomezí

Klima

Klima neboli podnebí je definováno jako průměrný stav atmosféry v daném místě; projevuje se charakteristickým počasím v období mnoha let. Nejdůležitější charakteristikou klimatu je teplota...

 

 

Reportáž z mezinárodního semináře

Geologické dědictví Kladského pomezí

Jednání o globálním klimatu

Jednání o globálním klimatu v Ženevě

Hospodářské noviny
Minulý pátek skončila v Ženevě další významná klimatická konference, která navázala na Limu v loňském prosinci. Konference v Limě byla velkým summitem s mnoha tisíci účastníků z 200 států, který byl zahájen v nadějné atmosféře vzbuzené dohodou mezi USA a Čínou o klimatu. Obě země se přestaly vzájemně obviňovat, ale našly společnou řeč a dokonce ohlásily konkrétní závazky: USA sníží emise skleníkových plynů do r. 2025 o 26-28% ve srovnání s rokem 2005, Čína od r. 2030 začne snižovat své vlastní emise (dnes nejvyšší na světě a stále rostoucí značným tempem). Oznámená dohoda byla chápána jako signál, že v globální ochraně klimatu došlo k výraznému posunu.

Navazující Ženeva skončila v relativně optimistické náladě, protože vcelku hladce přijala rozsáhlý (86 stran) dokument, který by měl sloužit jako koncept pro závěry klíčového klimatického summitu svolaného na podzim tohoto roku do Paříže. K tomu všechna letošní jednání míří, zejména nás čeká další velká konference v Bonnu v červnu a pak ještě různá přípravná jednání po prázdninách. Konference vzbudila opravdové naděje, mluví se o tom, že „ducha Ženevy“ je rozhodně třeba zachovat a dále pěstovat, aby se mohl uplatnit i v Paříži.

V současné době můžeme nejdůležitější body mezinárodních klimatických jednání shrnout takto:

  1. Jedinou cestu ke zmírnění probíhající změny klimatu a všech jejích nepříznivých průvodních jevů (bouře, sucha, záplavy, zvýšení hladiny moří a další) je snížení emisí skleníkových plynů, zejména oxidu uhličitého, spojeného se spalováním všech fosilních paliv (uhlí, ropy, ale i plynu). Globální změna klimatu se projevuje stále výrazněji, minulý rok byl nejteplejší v celé novodobé historii, mimořádné události jsou častější a ničivější.

  2. Otevřenou otázkou zůstává, zda má „nový klimatický režim“ obsahovat právně závazné či dobrovolné závazky jednotlivých států. USA, Čína a další státy nesouhlasí s režimem právně závazným, který prosazuje nejen Evropská unie, ale i státy nejvíce postižené změnou klimatu, jako je Asociace malých ostrovních států, nejméně rozvinuté země (skupina přibližně 40 nejchudších států) a řada dalších. Například Bolivie v Ženevě navrhla zřízení Mezinárodního tribunálu pro klimatickou spravedlnost, který by se zabýval zeměmi, jež neplní své závazky.

  3. Všechny země mají do konce března 2015 ohlásit své vlastní národní příspěvky, ze kterých by se pak nový klimatický režim měl poskládat. Současně známá podoba jednotlivých národních závazků – včetně například ohlášených příspěvků USA, Číny a EU - však nemůže stačit. Některé rozvojové země navíc chtějí věnovat pozornost především adaptacím.

  4. Financování dekarbonizace ekonomiky a uznání kompenzací nejvíce postižených zemí za „ztráty a škody“ (loss and damage) způsobené změnou klimatu patří mezi další otázky, které zůstávají otevřeny. Mnohé rozvojové státy – včetně skupiny G77, která se je snaží reprezentovat jako jednolitý celek - neustále zdůrazňují historickou odpovědnost vyspělých států, které “za to všechno mohou“. Jisté naděje však vzbuzuje světový Zelený klimatický fond, který by měl dosáhnout objemu 100 mld USD (rozvojové země tvrdí, že je zapotřebí nejméně dvojnásobku), ale zatím je k disposici jen přibližně desetina z této sumy. Nicméně příspěvky se postupně scházejí, a mezi přispěvateli jsou i některé rozvojové státy (např. Mexiko, Peru, Mongolsko).

  5. Přímo evergreenem snad na všech dosavadních klimatických summitech byla a zůstává otázka informací, monitoringu, mezinárodní verifikace údajů jednotlivých států. Plní země své závazky? A je to dostatečné pro dosažení globálních cílů? Zde patří mezi největší oponenty Čína, ale je podporována Indií a řadou dalších. I zde se pomalu dosahuje jistého pokroku.

Předběžný návrh textu pro klíčový summit, který se uskuteční za rok v Paříži a který má zajistit celosvětovou „klimatickou bezpečnost“ do budoucnosti, tedy již existuje. Potvrzuje mimo jiné obecný závazek (dosažený před 5 lety v Kodani) udělat všechno pro to, aby se v budoucnu globální teplota nezvýšila o víc než o 2°C ve srovnání s předindustriální dobou, což se považuje za hranici „environmentálně bezpečného prostoru“ pro lidské aktivity. Pro odvrácení nejhorších důsledků bude nutno brzy po roce 2050 celosvětově dokončit radikální proměnu energetiky, která se plně obejde bez fosilních paliv, to znamená její úplnou „dekarbonizaci“. Bude ze sta procent založena na obnovitelných zdrojích a emise skleníkových plynů se sníží na nulu. K tomuto cíli má mířit “nový klimatický režim“, o němž doufáme, že bude v Paříži na podzim závazně stanoven. Dokumenty z Limy a ze Ženevy jsou výsledkem složitě vyjednaného kompromisu, kterého bylo dosaženo za cenu toho, že věci, jež nebylo možno dohodnout, tam prostě zatím nejsou. Lze jenom doufat, že světoví vyjednávači, kteří se budou muset před Paříží ještě mnohokrát sejít, dokáží zející mezery doplnit na základě odpovědného přístupu zemí, které reprezentují.