banner

Video k mým 80. narozeninám

Osmdesáté narozeniny jsem oslavil ve vile Lanna v kruhu přítel. Podívejte se na zdravici, kterou mi u této příležitosti společně vytvořili.
bm80 

Geologické dědictví kladského pomezí

Klima

Klima neboli podnebí je definováno jako průměrný stav atmosféry v daném místě; projevuje se charakteristickým počasím v období mnoha let. Nejdůležitější charakteristikou klimatu je teplota...

 

 

Reportáž z mezinárodního semináře

Geologické dědictví Kladského pomezí

Svět 20 let po Summitu Země a proces Rio +20

Bylo to období studentských revolucí, "květinových dětí" a dalších důležitých procesů, a neměli bychom zapomenout na to, že to bylo rovněž období rozpoznání globálních výzev, jež přineslo rostoucí znečištění životního prostředí. V roce 1962 vyšla známá kniha Rachel Carlsonové "Mlčící jaro", kterou dnes považujeme za zásadně důležitou v této souvislosti. Na výzvu tehdejšího generálního tajemníka OSN U Thanta byla pak v roce 1972 ve Stockholmu uspořádána konference na vysoké úrovni, která pojmenovala všechny významné problémy životního prostředí v globálním měřítku. Jejím heslem bylo "Pouze jediná Země", velmi výstižně je tím zachyceno hlavní poselství celé konference. Ve stejnou dobu vyšla známá kniha "Meze růstu", která poselství Stockholmu doplnila důležitou otázkou o kompatibilitě hospodářského růstu s účinnou ochranou životního prostředí.
Summit Země v roce 1992 rozvedl mohutným způsobem odpověď na tyto výzvy, kterou přinesla "Naše společná budoucnost" prostřednictvím myšlenky udržitelného rozvoje. Jeho cílem bylo dosáhnout dohody o tom, jakou má mít udržitelný rozvoj podobu, jak se ho má dosáhnout a jak má vypadat v jednotlivých zemích. V Riu de Janeiro přijalo 178 států slavnostně rozsáhlý recept na to, jak myšlenku udržitelného rozvoje uvést do života. V průběhu náročných dvou let jednání, které Summitu předcházely, byla sjednána monumentální Agenda 21, která přinesla rozsáhlou škálu inovativních přínosů, jež měly naplnit poselství udržitelného rozvoje. Připomeňme, že jednotlivé kapitoly byly věnovány takovým otázkám, jako je boj s chudobou, demografický vývoj na světě, potřeba změny vzorců spotřeby či integrace otázek životního prostředí a rozvoje do rozhodování. Důležité kapitoly se věnovaly specifickým otázkám, jako je například zemědělství, města a městská sídliště, biotechnologie a všechny základní složky životního prostředí. Summit Země do mezivládního procesu úspěšně zapojil velké společenské skupiny (ženy, děti a mládež, původní obyvatele, nevládní organizace, výzkum samosprávy, pracující a odboj, obchod a průmysl, vědecká a technická komunita, rolníci), které od té doby úspěšně spolupracují při všech důležitých událostech v rámci OSN. Agenda 21 obsahuje rovněž kapitoly věnované důležitým průřezovým otázkám, jako je věda a výzkum, vzdělávání, právo, informace či mezinárodní společenství.
Summit Země se konal pod titulem Konference Spojených národů o životním prostředí a rozvoji. O 3 roky později na něj navázal "Sociální summit" v Kodani, který k pomyslným dvěma pilířům udržitelného rozvoje - ekonomickému a sociálnímu – přidal třetí pilíř – sociální. Zdálo by se, že koncepce udržitelného rozvoje je již dostatečně propracována.
Avšak v roce 1997 se v New Yorku konalo Zvláštní zasedání Valného shromáždění OSN věnované zhodnocení výsledků, jichž se dosáhlo 5 let po Summitu Země. Toto zvláštní zasedání však vyznělo velmi pesimisticky, zejména co do hodnocení globální environmentální, ale nejen environmentální, situace. V závěrech zasedání se například konstatuje: "Ačkoliv ekonomický růst – posílení globalizací – dovolil některým zemím snížit podíl lidí žijících v chudobě, jinde se marginalizace zvýšila. V příliš mnoha zemích se ekonomické podmínky a veřejné služby zhoršily. Celkový počet lidí ve světě, kteří žijí v chudobě, se zvýšil. Prohloubila se nerovnováha v příjmech mezi jednotlivými zeměmi a rovněž i v jejich rámci, v mnoha zemích se zvýšila nezaměstnanost a silně se rozšířila propast mezi nejméně rozvinutými státy a ostatními zeměmi". Hodnocení environmentální situace vyznívá podobně nepříznivě: Stav globálního životního prostředí se nadále zhoršil a významné environmentální problémy jsou nadále součástí socio-ekonomické struktury zemí ve všech regionech… Celkové trendy se zhoršují. Mnohé škodlivé emise, zejména toxických látek a skleníkových plynů stejně jako objemy odpadů stále rostou, ačkoliv v některých vyspělých státech se určité emise snížily". V rámci tohoto zvláštního zasedání se všechny státy zavázaly, že přehodnotí svůj dosavadní vývoj, k čemuž by mělo pomoci vypracování strategií udržitelného rozvoje pro jednotlivé země. Tyto strategie měly být zhodnoceny na dalším summitu nazvaném Světový summit udržitelného rozvoje, který byl svolán na rok 2002 do jihoafrického Johannesburgu.
Základní myšlenka tohoto summitu vycházela z toho, že koncepce udržitelného rozvoje je již dostatečně propracována a není třeba vymýšlet žádné nové více nebo méně převratné recepty. Summit potvrdil známé 3 pilíře udržitelného rozvoje, které charakterizovalo motto summitu "Lidé, planeta, prosperita". Zabýval se převážně stejnými tématy jako Summit Země v Riu: vymýcení chudoby, změna neudržitelných vzorců spotřeby a výroby, ochrana a management přírodních zdrojů, udržitelný rozvoj v globalizujícím se světě, lidské zdraví. Specificky se zabýval otázkami některých regionů, zejména Afrikou a malými ostrovními státy. Pokusil se definovat prostředky implementace udržitelného rozvoje a jejich institucionální rámec.

Poněkud mimo sérii vrcholných konferencí, která začala ve Stockholmu, stojí Milléniový summit, který se konal v roce 2000 v rámci Valného shromáždění OSN v New Yorku. Na rozdíl od výše zmíněných vrcholných konferencí přinesl velmi konkrétní výsledek: 8 dobře definovaných a zřetelně kvantifikovaných Rozvojových cílů tisíciletí. Jednotlivé cíle se týkají těchto oblastí: chudoba a hlad, základní vzdělání, genderová problematika, dětská úmrtnost, zdraví matek, HIV, malárie a další podobné choroby, environmentální udržitelnost, globální partnerství pro rozvoj. Široce definované oblasti jsou zpřesněny 21 konkrétními cíli, které se sledují prostřednictvím 49 jednoznačně stanovených indikátorů. Všechny cíle mají zřetelný časový termín, má jich být dosaženo do roku 2015. V září 2010 provedlo OSN rozsáhlé hodnocení dosavadního průběhu celého procesu. Bylo konstatováno, že jen stěží bude stanovených cílů dosaženo v daném termínu, zároveň však byla kladně hodnocena skutečnost, že jasné a konkrétní cíle byly vůbec stanoveny, protože představují zřetelné vodítko pro další vývoj v jednotlivých zemích i v globálním měřítku.
Důležitým příspěvkem k probíhajícímu procesu je výsledek rozsáhlého projektu Milléniového hodnocení ekosystému, který přinesl nový pohled na vztah mezi lidským životem a jeho kvalitou a přírodními službami. Definoval řadu konkrétních vazeb mezi kvalitou lidského života (well-being) a ekosystémovými službami, které živá příroda a její ekosystémy poskytují lidem, lidskému hospodářství i lidem jako jednotlivcům. Výsledkem je nový pohled na definování environmentální udržitelnosti, kterou je možno pojímat jako zachování dostatečné úrovně ekosystémových služeb. (Ty jsou rozděleny do 4 kategorií: zásobovací jako voda, potraviny, dřevo, regulační, např. klima nebo samočištění vody či ovzduší, kulturní, mezi něž patří duchovní inspirace či rekreační potenciál a podpůrné jako je tvorba půdy). Podmínkou pro uspokojivé fungování ekosystémových služeb je dobrý přírodní stav ekosystémů a jejich biologické rozmanitosti. Milléniové hodnocení po mimořádně důkladné analýze dospělo k závěru, že úroveň ekosystémových služeb se v globálním měřítku zhoršuje, což nemůže být překvapením, protože jsou výrazně poškozeny prakticky všechny světové ekosystémy.
V posledních letech, zejména v souvislosti s globální ekonomickou krizí, která neustále ohrožuje světové hospodářství, se znovu intenzívně diskutuje o vztahu mezi hospodářským růstem a ochranou životního prostředí, nebo – jak můžeme říci po třicetiletém vývoji – environmentální udržitelností. Připomeňme, že tento problém dramaticky otevřely Meze růstu publikované v roce 1972, na které byla nalezena odpověď v koncepci udržitelného rozvoje. Dnes se však všeobecně uznává, že vývoj snad v žádné zemi a určitě ne globálně nemá udržitelný charakter, naopak má do udržitelnosti dost daleko. Zejména není naplněn požadavek environmentální udržitelnosti. Nepřekvapuje proto, že se objevují studie, které docházejí k závěru, že současná podoba hospodářského růstu ve své podstatě nemůže environmentální udržitelnost přinést, což – jinými slovy – konstatovaly již Meze růstu. Studie mají často výmluvný titul jako například Prosperity without Growth T. Jacksona a ekonomové se dokonce snaží vytvořit takové modely, které by mohly vývojové trajektorie bez neustálého růstu, charakterizovat. V jistém rozporu s těmito představami je nejen současná globální ekonomická realita, ale zcela jasná a explicitní snaha jednotlivých vlád i mocných mezivládních organizací jako je Evropská unie či OECD překonat současnou ekonomickou krizi co nejrychlejším návratem k robustnímu hospodářskému růstu. Zdá se, že ekonomický růst, pokud ovšem jej nezastaví globální ekonomická krize, je současnou realitou nebo alespoň předpokládaným výsledkem nejbližšího vývoje. Ostatně musíme uznat, že je to do určité míry nezbytnost, jak mimo jiné zdůraznil v jedné ze svých nedávných prezentací Achim Steiner, výkonný ředitel UNEP a výrazný kritik současného ekonomického modelu. Během příštích přibližně 30 let světová populace dosáhne počtu 9 miliard a všichni tito lidé budou chtít slušně žít, mít dostatek potravin a všeho dalšího. Přitom víme, že materiální nároky neustále rostou.
Jednou z odpovědí na toto dilema je "Strategie zeleného růstu", tak jak ji vypracovala a schválila na svém ministerském zasedání v květnu 2009 OECD. Je to takový hospodářský růst, který zachová základnu přírodních zdrojů a nenaruší ekosystémové a přírodní služby do té míry, aby přivodily ekologické katastrofy.
Jedním z prostředků, jak dosáhnout takového vývoje, by se mohlo stát uplatnění koncepce planetárních bariér vypracované stockholmským Resilience institute (J. Rockström 2009). Johan Rockström se svými kolegy stanovil 9 kategorií vážných globálních environmentálních problémů, které jsou spojeny s planetárními mezemi. Jsou to: změna klimatu, narušení ozonové vrstvy ve stratosféře, kontaminace troposféry aerosolovými částicemi, okyselování oceánů, čerpání zdrojů sladké vody, biogeochemické cykly dusíku a fosforu, využití půd a ploch na pevnině, redukce biologické rozmanitosti, nebezpečná chemická kontaminace. Pro většinu planetárních mezí jsou navrženy jednoznačné indikátory, při jejichž překročení hrozí opuštění environmentálně bezpečného prostoru pro lidské aktivity. Takovou mezí je například maximální vzrůst teploty o 2 st.C (ve srovnání se situací přelomu 19. a 20. století) nebo maximální 10% redukce mocnosti ozonové vrstvy. Pro některé další meze se autoři pokusili najít vhodné indikátory a navrhnout kvantifikaci příslušné meze například ve stanovení maximálního podílu orné půdy. Zatím se to nepodařilo ve všech případech, nebyla nalezena vhodná kvantifikace zátěže aerosoly nebo chemické kontaminace.
Na vhodných indikátorech a na stanovení přípustných mezí se musí domluvit nejen vědecká obec, ale i světové společenství reprezentované vládami jednotlivých států. Dalším krokem je pak určit nástroje, kterými je možno zabezpečit, aby se meze nepřekročily. K tomu jsou rovněž zapotřebí vhodné metody monitoringu, zda jsou opatření prováděna a zejména zda jsou účinná. Aniž bychom zacházeli do detailu, je již z této stručné charakteristiky zřetelně vidět, že celý proces je mimořádně náročný. Přesto však alespoň některé dosavadní mezinárodní zkušenosti jsou povzbuzující. Ve věci ochrany ozonové vrstvy se mezinárodní společenství dokázalo shodnout na všech potřebných krocích včetně postupného začleňování nových vědeckých poznatků do mezinárodního rozhodovacího procesu. Výsledkem je oprávněná naděje, že ozonová vrstva se dále nebude narušovat a naopak že se během několika málo desetiletí dostane do původního stavu před antropogenním narušením způsobeným používáním látek, jež ji porušují. V případě mnohem složitější problematiky změny klimatu zdaleka tak daleko nejsme, avšak také zde se již pokročilo poměrně daleko. Je stanovena hodnota planetární meze (uvedené max. 2 st. C zvýšení teploty) a v podstatě jsou známy mechanismy, jak zajistit, aby mez nebyla překročena: Cestu naznačil známý Kjótský protokol, který zdaleka nestačí, avšak ukázal směr, kterým by se mělo světové společenství dále ubírat, totiž snižování emisí skleníkových plynů.
Ať už bude dopadat diskuse o slučitelnosti hospodářského růstu a ochraně životního prostředí ekosystémových služeb a přírodních zdrojů vůbec jakkoliv, řešením by mohlo být přijetí mezinárodně závazných pravidel ve formě mnohostranných úmluv, které by zajistily, aby se lidské aktivity v globálním měřítku odehrávaly v environmentálně bezpečném prostoru. Všechno může být v pořádku a dilema růst – nerůst vlastně nemusíme řešit, pokud tento environmentálně bezpečný prostor nebude opuštěn. V žádném případě ovšem nemůžeme vyloučit ošklivá překvapení, ke kterým může v budoucnu dojít, mohou být objeveny vážné environmentální problémy, o kterých dosud nemáme tušení.
Současný vývoj potvrzuje, že udržitelný rozvoj zůstává stále nenaplněnou výzvou.
V roce 1972 se konala ve Stockholmu Konference Spojených národů o lidském životním prostředí. Následoval Summit Země, Konference OSN o životním prostředí a rozvoji v roce 1992. Třetím summitem byl johannesburský Světový summit o udržitelném rozvoji v roce 2002. Postupně došlo ke shodě o třech pilířích udržitelného rozvoje, bylo přijato mnoho různých návodů, jak se vypořádat s převážně neudržitelným společenským rozvojem v globálním měřítku. Navzdory všem těmto – a mnohým jiným úsilím – neustále pokračuje devastace přírody a přírodních zdrojů v globálním měřítku. Jak konstatuje poslední zpráva UNEP, klíčové indikátory jako je redukce biodiverzity, exploatace přírodních zdrojů či emise skleníkových plynů postupuje dokonce rychleji než by odpovídalo růstu světové populace.
Tento nepříznivý vývoj byl podkladem pro přijetí rezoluce Valného shromáždění OSN v prosinci 2009, kterou se rozhodlo o konání dalšího světového summitu: Konference OSN o udržitelném rozvoji, Rio+20. Zároveň bylo rozhodnuto, že summit bude mít 2 důležitá témata: zelená ekonomika v kontextu udržitelného rozvoje a odstranění chudoby; institucionální rámec pro udržitelný rozvoj. Přijetí rezoluce zahájilo rozsáhlý proces přípravy summitu, který se má konat v červnu 2012 v Rio de Janeiro. Účastní se ho všechny světové regiony definované OSN, příprava probíhá pod vedením příslušných ekonomických a sociálních komisí OSN jako je například Ekonomická komise pro Evropu. Důležitou roli hrají prakticky všechny organizace a programy OSN, ale také všechny tzv. velké sociální skupiny, mezi něž patří vědecká a technická komunita, farmáři, mládež, představitelé místních samospráv, nevládní organizace a další. Zároveň probíhají přípravy na národní úrovni ve všech státech.
Důležitým termínem přípravy bylo 1.11.2011, do kdy bylo třeba zaslat sekretariátu OSN příspěvky za jednotlivé státy nebo organizace. K datu 6.11. se sešlo celkem 623 příspěvků, nejvíc bylo z velkých společenských skupin (491). Druhé přípravné zasedání, které by mělo rozhodnout o přesném programu konference a o podobě výsledného dokumentu, jenž by měl summit schválit, se koná v New Yorku 15. – 16.12.2011.
Evropská unie se plně zapojila do přípravy Ria+20. Evropská komise vydala několik důležitých dokumentů, Evropská rada je schválila a zdůraznila plnou podporu přípravě i předpokládaným výsledkům summitu. V rozsáhlém příspěvku – odevzdaném v uvedeném termínu 1.11. – se EU soustředila na obě témata summitu. V souvislosti s potřebnou transformací současného ekonomického modelu na "zelenou ekonomiku" předložila cestovní mapu s jasně definovanými doporučeními pro konkrétní výstupy. Hned na začátku se zdůrazňuje, že především je nutno sestavit soubor indikátorů, který ukáže, zda se vývoj ubírá žádoucím směrem. Z průřezových otázek se Evropská unie zaměřuje mimo jiné na vzorce spotřeby a výroby, finanční otázky, dotace, ale i na spolupráci ve výzkumu včetně například rozvíjení systému GEOSS. Specifickými oblastmi, kterými se cestovní mapa zabývá jsou: voda, potraviny a zemědělství, energie, půda a udržitelné využívání území, oceány, rybolov, biodiverzita, chemikálie, materiály a odpady, rozvoj měst.
V otázce institucionálního rámce pro udržitelný rozvoj se navrhuje posílení Ekonomické a sociální rady OSN a případně vytvoření zvláštního výboru OSN pro udržitelný rozvoj. Dále se navrhuje posílení UNEP a jeho povýšení na specializovanou agenturu pro životní prostředí po vzoru Světové obchodní nebo zdravotnické organizace.
Zatím nejsou známy všechny další návrhy, které by se týkaly předpokládaných výsledků Ria +20. Vyplynou až po zpracování všech došlých příspěvků od jednotlivých států a institucí. Některé konkrétní věci se však už začaly diskutovat. Mezi ně patří návrh přijmout – v analogii se známými rozvojovými cíli tisíciletí – soubor "Cílů udržitelného rozvoje" (Sustainable Development Goals), které by zřetelným způsobem kvantifikovaly cíle celosvětové transformace k udržitelnému rozvoji. Zatím se nedá předpokládat, zda k takovémuto nebo jinému skutečně přínosnému výsledku Rio+20 dospěje.

Bedřich Moldan, 15.12.2011