banner

Video k mým 80. narozeninám

Osmdesáté narozeniny jsem oslavil ve vile Lanna v kruhu přítel. Podívejte se na zdravici, kterou mi u této příležitosti společně vytvořili.
bm80 

Geologické dědictví kladského pomezí

Klima

Klima neboli podnebí je definováno jako průměrný stav atmosféry v daném místě; projevuje se charakteristickým počasím v období mnoha let. Nejdůležitější charakteristikou klimatu je teplota...

 

 

Reportáž z mezinárodního semináře

Geologické dědictví Kladského pomezí

Dostavba dálnice D8 – smutná historie

které ruší dosud vydaná územní rozhodnutí a jiné dokumenty, bez nichž stavět nelze. Miroslav Patrik, jeden z hlavních odpůrců dostavby by se asi nedivil, kdyby se mu někdo pokusil fyzicky ublížit.
Abychom celou situaci mohli zhodnotit, musíme se podívat trochu do historie. Jak se ukazuje, dálnice D8, přesněji řečeno její trasa přes České Středohoří, je od samého počátku v roce 1994 výrazně kontroverzní stavbou. Od tohoto data dodnes nejsou vyřešeny všechny soudní spory, které probíhají od r. 2003 na základě více než 10 podaných žalob. Mimo několika soudů se ve věci angažoval již v roce 2003 ombudsman, který upozornil, že proces posuzování vlivu na životní prostředí (EIA) nebyl správně proveden. Žaloby podala organizace Děti Země a na jejich základě bylo již několikrát zrušeno správní rozhodnutí, neboť soud shledal, že byla vydána v rozporu se zákonem.
Námitky Dětí Země mají v zásadě procedurální charakter. Týkají se nezákonného vydávání stavebního povolení na základě nezákonně vydaného územního rozhodnutí, nesprávného provedení procesu EIA, neúplného podávání informací veřejnosti, nedostatečné vyhodnocení variant s alternativními trasami dálnice.
"Hněv lidu" se obrací proti "ekologům", kteří zase jednou brání dobré věci. Avšak jestliže kdokoliv – třeba i ekologové – upozorní na to, že jsou porušovány zákony a soud shledá, že zákony skutečně porušeny byly, můžeme se divit, že "ekologové" jakoby vyhrají? Proč se od začátku nepostupovalo v souladu se zákonem? To přece není nic nemožného ani nic tak příliš složitého. Ukazovat prstem jenom na ekology tedy určitě není na místě. Navíc ekologové připouštějí, že jsou nakonec s dálnicí srozuměni, pokud by byl vybudován relativně dlouhý tunel "Kubačka".
To už ovšem není spor procedurální, nýbrž věcný. Skutečně věc má dvě stránky. O procese jsme už mluvili a není pochyb o tom, že celá série nezákonných nebo nedbalých rozhodnutí odpůrcům současné trasy dálnice velmi nahrává a že je politováníhodné, že k ní vůbec došlo. Je zřejmé, že právě tato stránka věci je v současné době rozhodující, protože soudní řízení probíhají a bez jejich řádného ukončení a vyjasnění celé věci se prostě stavět nemůže. Znova je třeba zdůraznit, že soudy vůbec nerozhodují o věcné podstatě, ale o procedurálních otázkách. Populární mínění: "Kdyby už ti zatracení ekologové konečně ustoupili…." rozhodně celou věc nehodnotí správně. Teď je to na soudech, ty musí konat a rozhodovat. Dokud se tak nestane, nic se dál nebude dít.
Celá věc je dnes prezentována jako spor mezi zastánci legitimního rozvoje a ekology, kteří jenom brzdí. Podíváme-li se však na nedávnou historii řady podobných sporů, zjistíme, že ve skutečnosti v naprosté většině případů nešlo o právě tento typ sporů, i když tak byl mediálně interpretován. Vezměme klasický příklad: obchvat Plzně. Několik let byla veřejnost informována o tom, že "ekologové brání výstavbě obchvatu Plzně". Ve skutečnosti ovšem šlo o boj několika zájmových skupin, jehož jádrem byl zřejmě spor o lukrativní pozemky. Prozkoumáme-li totiž jen trochu pozorně ekologické dopady obou navržených tras, zjistíme, že se ve skutečnosti příliš neliší. Prostě se jedna skupina zaštítila rádoby populárním argumentem menšího nebo většího vlivu na životní prostředí. Takovou situaci můžeme pozorovat v mnoha podobných případech často s tím výsledkem, že veřejnost se nakonec se zřetelným nepřátelstvím postaví proti "zlým ekologům", kteří zase něčemu rozumnému brání.
Celá záležitost má ovšem i již zmíněnou druhou stránku, totiž věcnou. Na samém počátku přicházelo v úvahu víc variant vedení trasy dálnice D8. Některé z nich například Středohoří protínaly v daleko méně přírodně a krajinářsky exponovaných místech. Nejsem odborník na trasování dálnic, a proto si nedovoluji tvrdit, že některá z alternativních variant byla lepší než ta stávající. Rozhodně však nebyl celý proces od samého počátku dobře zahájen. Jednotlivé trasy se měly podstatně důkladněji prozkoumat a zejména do diskuse zapojit širokou veřejnost. Konečně už musí vzít všichni na vědomí, že argument "vždyť tomu stejně lidé nemohou rozumět" rozhodně neplatí. Ostatně letošní volby ukázaly nadmíru jasně, že to co si myslí lidé, jednoznačně rozhoduje. Odborníci mohou – a mají! – předkládat návrhy, argumenty, analyzovat, zpracovávat co nejúplnější podklady, avšak žijeme v demokratické společnosti a zde rozhodují lidé. Pro věc tak důležitou jako je trasa dálnice to rozhodně jednoznačně platí. Žádný z odborných týmů, ať už jsou to profesionální stavitelé dálnic nebo ekologové, nemůže mít trvale navrch, pokud nepřesvědčí veřejnost o své pravdě.
Podle mého názoru je kriticky důležité, aby všechny potencionální zájmové skupiny byly od počátku účastníky rozhodovacího procesu. Jestliže "skupina odborníků" předloží už hotový poměrně detailní návrh k posouzení ať už dalším jiným odborníkům nebo široké veřejnosti, je to už pozdě. Autoři návrhů už jsou se svým stanoviskem do té míry ztotožněni, že ho určitě budou hájit a vždycky se najde někdo, komu se to nebude z různých důvodů líbit, bude hájit stanovisko jiné, a spor nastává. Jediná možnost je od začátku zpracovat stanovisko společné. Iniciátoři návrhu se musí smířit s tím, že jde o proces náročný, možná nervy drásající a rozhodně dlouhý. Vzpomínám si, že mi před mnoha lety kdosi vyprávěl, jak stavěli kdesi v Kalifornii spalovnu odpadu. Celá stavba trvala 5 let. 4 roky zabralo jednání s veřejností a s nejrůznějšími dotčenými subjekty, když se to vyřešilo, celá věc byla za rok hotova. Podobnou zkušenost mají snad všichni stavitelé kontroverzních staveb. Kdy už konečně naši investoři pochopí, že právě samotný začátek celé akce je naprosto kriticky důležitý.
České Středohoří je výjimečný krajinný útvar, a to po mnoha stránkách. Jde sice o poměrně malé území, ale přírodně i krajinářsky mimořádně bohaté a nadmíru cenné. V mnoha směrech jde o naprostý unikát. Má výjimečnou geologickou stavbu, geomorfologii, složení hornin a s tím vším souvisí i jedinečná flóra a fauna. Nejen v rámci České republiky, ale i v evropském kontextu jde o území výjimečné, kterému by se mělo dostat také výjimečné ochrany. V současné době rychlého civilizačního rozvoje je takových krajin jako představuje České Středohoří už nebezpečně málo a proto bychom si jich měli také výjimečně cenit. Zcela jednoznačně můžeme pozorovat, že pochopení a ocenění přírodních hodnot mezi lidmi roste. Svědčí o tom snad všechny průzkumy veřejného mínění prováděné za poslední několik desetiletí. Můžeme s jistotou předpokládat, že tento trend bude pokračovat i do budoucnosti, protože na jedné straně civilizační tlaky sílí, na druhé straně stále více oceňujeme hodnoty co možná neporušené přírody.
Současná situace dostavby dálnice D8 v těchto všech souvislostech působí zcela disharmonicky. Je to opravdu smutná historie. Na jedné straně série správních pochybení, na druhé straně snaha o ochranu cenné přírody, zároveň však i zoufalá potřeba konečně vyřešit neúnosnou situaci propojení dvou hotových úseků dálnic. Po mém soudu žádné "silové" řešení spojené případně i s dodatečným uznáním různých napadených rozhodnutí rozhodně není správné. Žijeme v právním státě, navíc jsme členy Evropské unie a takové řešení by rozhodně nebylo moudré. Navrhuji, aby se všechny dotčené strany sešly u jednacího stolu pod záštitou co nejvyšší úrovně (vláda, parlament) a společně našly řešení, i když by jím bylo například dražší, ale jak se zdá pro všechny přijatelný dlouhý tunel "Kubačka".

Lidové noviny, 9. července 2010, 11.01.2011