banner

Video k mým 80. narozeninám

Osmdesáté narozeniny jsem oslavil ve vile Lanna v kruhu přítel. Podívejte se na zdravici, kterou mi u této příležitosti společně vytvořili.
bm80 

Geologické dědictví kladského pomezí

Klima

Klima neboli podnebí je definováno jako průměrný stav atmosféry v daném místě; projevuje se charakteristickým počasím v období mnoha let. Nejdůležitější charakteristikou klimatu je teplota...

 

 

Reportáž z mezinárodního semináře

Geologické dědictví Kladského pomezí

Od Kjóta ke Kodani a dál

Její signatáři – a v současné době jich je více než 180 – se zavázali "zabránit antropogenně vyvolané nepříznivé změně klimatu". Konkrétní závazky byly však přijaty až o 5 let později na konferenci v japonském Kjótu. Zde se průmyslově vyspělé státy zavázaly kolektivně snížit emise skleníkových plynů do roku 2008 – 2012 (ve srovnání s rokem 1990 o 5,2 %). Od počátku bylo zřejmé, že takový závazek nemůže stačit k vážnému ovlivnění probíhající změny klimatu. Nebyl skutečně zamýšlen jako definitivní řešení, ale jako první vážný krok, jako důkaz toho, že bohaté státy myslí vážně svou historickou zodpovědnost a ukazují cestu směrem k dalšímu vývoji. Vycházely přitom ze známé definice, že za globální problémy, ke kterým změna klimatu skutečně nepochybně patří, jsou společně spoluzodpovědny všechny státy světa, avšak povaha jejich zodpovědnosti je různá ("společná, ale diferencovaná odpovědnost").
Je však třeba přiznat, že ani tento relativně skromný závěr nevyšel. Především se ke kjótskému nepřidaly všechny důležité země, chybí zvláště Spojené státy, které představují asi čtvrtinu emisí skleníkových plynů v globálním měřítku, takže kjótský protokol pokrývá jen 27% světových emisí. Navíc řada států své závazky neplní (například Kanada). Tyto a další nedostatky by měl odstranit nový globální režim, který se připravuje v rámci uvedené Rámcové úmluvy o změně klimatu. Na 13. konferenci smluvních stran na Bali v roce 2007 byla dohodnuta tak zvaná cestovní mapa a stanoven indikativní cíl snížení emisí skleníkových plynů globálně o 50 % do roku 2050. Tento cíl byl následně potvrzen celou řadou států včetně Evropské unie a byl rovněž schválen zasedáním států skupiny G8 v létě 2008. Po konferenci na Bali následovala 14. konference stran v polské Poznani, jež potvrdila cíle přijaté na Bali a připravila půdu pro další konferenci stran, tentokrát patnáctou, jež konala v prosinci 2009 v Kodani. Už předem se předpokládalo, že půjde o vůbec v historii největší environmentální konferenci všech dob, a tento předpoklad byl splněn.
Očekávalo se, že by se měl schválit nový globální režim pro boj se změnou klimatu. Bylo zřejmé, že půjde o mimořádně významnou a zároveň obtížnou záležitost, kde se střetnou nejrůznější politické a ekonomické síly v globálním měřítku. Budou proti sobě stát neobyčejně silné lobby, bude hrát roli okamžitá geopolitická situace, ale na druhé straně nelze podceňovat světové veřejné mínění, které ve své většině podporuje razantní akce směřující ke zmírnění změny klimatu. Nový režim musí mít smysl jak po stránce technické, tak po stránce ekonomické, to znamená, že nemůže být neúměrně nákladný a navíc náklady musí být nějak spravedlivě rozděleny na jednotlivé světové státy a zejména musí být průchodný politicky. Velká nejistota vyplývala i z toho, že rok 2009 byl rokem hlubokého ekonomického útlumu a v takovéto situaci je menší vůle po mezinárodní spolupráci a rozhodně se podstatně obtížněji získávají finanční zdroje.
Přes tyto obavy byla očekávání spojovaná s kodaňskou konferencí veliká, dokonce můžeme říci tak veliká, že jejich naplnění nebylo reálné. Výsledky Kodaně jsou však skutečně zklamáním. Snad nejlépe to ilustruje skutečnost, že konference skončila bez oficiální dohody, pouze byla většinou států "vzata na vědomí" tak zvaná Kodaňská shoda (Copenhagen Accord), stručný dokument shrnující hlavní výsledky.


Vyšlo v časopise EKO na jaře 2010