V úvodu konference o globálním klimatu, která právě skončila v jihoafrickém Durbanu, předložili němečtí odborníci poslední výsledky klimatologického výzkumu. Jsou velmi znepokojující, změna klimatu postupuje rychleji a výrazněji, než se dosud předpokládalo.
Summit Země, který se konal před 20 lety v Riu de Janeiro můžeme pokládat za důkladnou odpověď na otázky a výzvy, které přinesla Stockholmská konference OSN o životním prostředí 20 let před tím.
Všechny regiony OSN – asijsko-pacifický, latinskoamerický, africký, arabský a evropský zahrnující nejen všechny státy bývalého Sovětského svazu, ale i USA a Kanadu – již konaly svá regionální přípravná zasedání. Všechny výrazně podpořily konání Ria +20, i když názory na hlavní cíle a konkrétní podobu vyjednávání se velmi liší. Velké rozdíly se například projevily mezi postojem Evropské unie a mnoha dalších evropských států na straně jedné a stanoviskem Spojených států na straně druhé. Američané nechtějí výrazně posilovat UNEP a také nechtějí, aby se přijala "cestovní mapa" pro zelenou ekonomiku, která by určila konkrétnější kroky v rámci vytypovaných priorit. Na důležitém zasedání koncem prosince v New Yorku budou tyto věci diskutovány a doufejme, že dojde alespoň k základní dohodě o struktuře závěrečného dokumentu.
V roce 1972 se konala ve Stockholmu Konference Spojených národů o lidském životním prostředí. Následoval Summit Země, Konference OSN o životním prostředí a rozvoji v roce 1992. Třetím summitem byl johannesburský Světový summit o udržitelném rozvoji v roce 2002. Postupně došlo ke shodě o třech pilířích udržitelného rozvoje, bylo přijato mnoho různých návodů, jak se vypořádat s převážně neudržitelným společenským rozvojem v globálním měřítku. Navzdory všem těmto – a mnohým jiným úsilím – neustále pokračuje devastace přírody a přírodních zdrojů v globálním měřítku.
Rozhovor pro časopis Statistika
Jedním z kontroverzních témat současné často až hořké diskuse o Šumavě je používání biocidních látek, konkrétně insekticidů, na hubení kůrovce v některých částech národního parku.
|
Jsem profesorem Univerzity Karlovy v Praze, ředitelem Centra pro otázky životního prostředí. Vystudoval jsem analytickou chemii na Matematicko-fyzikální fakultě UK, a od sedmdesátých let se zabývám studiem životního prostředí. Po Listopadu jsem byl jmenován ministrem životního prostředí, v naší zemi vůbec prvním. Od té doby jsem zastával různé veřejné funkce doma i v zahraničí, byl jsem senátorem Parlamentu České republiky a v zahraničí například předsedou Vědecké rady Evropské environmentální agentury v Kodani. Napsal jsem mnoho odborných prací, článků, knížek, také učebnice a texty určené široké veřejnosti. Přednáším, vedu studenty při jejich diplomových a disertačních pracích. Jsem předsedou Expertní komise TOP 09 pro životní prostředí a předsedou Regionální organizace TOP 09 v Praze 6, kde bydlím. Vítejte na mých stránkách.
|
||